Italský umělec

Mario Sironi | Futuristický malíř

Pin
Send
Share
Send
Send





Mario Sironi [1885-1961] - Italský malíř, sochař, designér a architekt. Narodil se v Sassari, ale žil od roku 1886 v Římě. Strávil rok studiem stavebnictví na univerzitě v Římě, poté se v roce 1903 rozhodl věnovat malbě. Navštěvoval životní třídy na akademii v Římě a stal se přátelský s Ballou, Umberto Boccioni a Severini.


V roce 1914 se přestěhoval do Milána a připojil se k Futuristické hnutí. Po válce se vrátil do Milána, stal se členem fašistické strany a přispěl od roku 1922 do Il Popolo d'Italia a dalších dokumentů, nejprve jako kreslíř a umělecký editor, později jako umělecký kritik. Maloval několik figurek figurky ovlivnil Metafyzická malba; pak byl jedním ze zakladatelů hnutí Novecento. Povzbuzoval oživení nástěnné malby, obdivoval majestátnost starého Říma, byzantské mozaiky, atd., Ale kreslil mnoho z jeho předmětů z městských krajin moderní Itálie.




První výstava jednoho muže na benátském bienále v roce 1926. Spolupracoval s architektem Giovanni Muzio na plánování a uspořádání italských pavilonů v Kolíně nad Rýnem (1928) a Barceloně (1929) mezinárodní výstavy a v letech 1932-42 realizovaly různé komise pro fresky, mozaiky a nízko reliéfy. Od roku 1943 pracoval především jako malíř. Zemřel v Miláně.
Vydáno v: Ronald Alley, Katalog sbírek moderního umění Tate Gallery, jiné než díla britských umělců, Tate Gallery a Sotheby Parke-Bernet, Londýn 1981, str. 888-9 / © Tate, Londýn










Pablo Picasso řekl Mario Sironi: "Máte skvělého umělce, možná největšího momentu a neuvědomte si to"…

































































































Pablo Picasso disse di Mario Sironi: "La sua arte è grandezza. Stáhnout obrázek Přidat k oblíbeným Přidat k oblíbeným Přidat k oblíbeným Přidat k oblíbeným Stáhnout fotografie Přidat fotku"!

Siróni, Mario - Pittore (Sassari 1885 - Milano 1961). Dopo l'adesione al Futurismo, fu to primo dopoguerra tra i con concepi sostenitori dell'esigenza di un ritorno all'ordine, espresso attraverso on stile definite da cadenze metafisiche e da una essenzialità plastico-geometrica di gusto arcaico. Tra i promotori del gruppo del Novecento (1925) e autore del Manifest della pittura murale (1933), sperimentò tecniche diverse dedicandosi a grandi cicli decorativi.
Vita ed Opere
A Roma, Seznamka, Spojené státy americké, Spojené státy americké alias pittura časté hodiny 1905 v studio A. Discovolo e l'Accademia libera del nudo, holubice conobbe Umberto Boccioni; kontemporaneamente, l'incontro con G. Balla ne orientò le ricerche, di matrice divisionista, verso una definizione pittorica più sintetica e tendenzialmente monocromatica. Přispěvatelé, kteří se těší na nervy, jsou spokojeni s tím, že jsou šťastní v roce 1913, ve Španělsku, ve Francii a ve Francii, v Německu, v Evropě, ve Španělsku, v Rumunsku, ve Španělsku, v Estonsku, v Rumunsku, v Rumunsku. Nel 1913 a Milano aderì al movimento futurista, orientandosi tuttavia verso soluzioni di un costruttivismo sintetico (Testa futurista, 1913, Milano, Civico museo d'arte contemporanea).
Conclusa la prima guerra mondiale (di cui lasciò testimonianza in disegni pubblicati sulla rivista Gli Avvenimenti, 1915-17), a stabilní definitiva a Milano dove, nel 1920, commerceò a spolupracovat přijít illustratore con il Popolo d'Italia (presso il quale, dal 1928, anche la funzione di kritico d'arte) e presentò i primi paesaggi urbani (Aereo e città, 1919, Colonia, Muzeum Ludwig; Il tramvaj, 1920, Palermo, Civica galleria d'arte moderna; Periferia industriale, 1922, Berlino, Nationalgalerie).
Convinto sostenitore dell'esigenza di un ritorno all'ordine, v roce 1922 fu tra promo del novostavby all'interno del quale, dal 1925, assunse un ruolo di primo piano. Teorico di un'ideale unita delle arti in funzione etica e civile (i cui assunti ebbe modo di verificare, v roce 1932, v příležitostné době Mostra della rivoluzione fascista, di cui curò gli allestimenti), lavorò spesso con G. Muzio e G. Terragni, mentre la sua tendenza alla rappresentazione grande e monumentaleIl pastore, 1932, Terst, Museo civico Revoltella) trovò piena espressione nella pittura murale.
Autore nel 1933 del Manifesto della pittura murale (firmou anche da C. Carrà e M. Campigli), sperimentò tecniche diverse, dalla pittura murale al mosaico, al bassorilievo, dedicandosi prevalentemente grandi cicli decorativi: Aula magna dell'università "La Sapienza", Roma, 1935; Palazzo di Giustizia, Milano, 1936; Palazzo dei Giornali, Milano, 1939-42." Dal druhý dopoguerra, isolato e provato dalla morte della figlia, tornò alla pittura da cavalletto dipingendo opere d'intensa espressività che giungono progressivamente alla disgregazione della forma. / © Treccani, Enciclopedia italiana.

Pin
Send
Share
Send
Send